|
Tatenice oficiálně vstupují do dějin l.p. 1065.
V tomto roce jistý Vladyka ze Žipotína věnoval obec
Tatenice nově zřízenému klášteru Hradisko u
Olomouce. A tak to všechno začalo… Dlouhá a zajímavá
historie - o ní se můžeme dočíst v naší kronice.
A jak vypadá vesnice dnes? Domy různého stáří i
velikosti. O tom se můžete přesvědčit v naší
fotogalerii, kde najdete nejen fotografie ze
současnosti, ale i historické snímky mnohdy už
nedochovaných staveb. Ty nejstarší byly postaveny
původním německým obyvatelstvem (mezi ně patří např.
statky, které utváří uzavřený čtverec - typický znak
oblasti Hřebečska).
Důležitou severomoravskou památkou je výzdoba
zdejšího kostela. Barokní kostel sv. Jana Křtitele
je z roku 1723 autorem cenných obrazů a fresek je
mistr Tadeáš Supper. Je zde uložena gotická madona z
kláštera Koruny. Další význačnou stavbou je
renesanční zámeček, jehož rozsáhlá rekonstrukce byla
dokončena roku 1985. Celý objekt byl upraven
psaníčkovou sgrafitovou technikou. Zámek má
nádhernou štukovou výzdobou interiéru. Nyní jeho
prostory slouží jako sídlo Obecního úřadu, obřadní
síň, knihovna, hostinec a sál pro společenské akce.
Závěrem bychom chtěli poděkovat všem kteří poskytli
cenné historické materiály, ale i těm, kteří je
ještě poskytnou. Kliknutím zde můžete přispět i Vy.
Původ názvu obce
V nejstarších listinách je nazývána Tatenice
Tetnitz (1267 a 1360), Detinz (1350) a Tatenicze
(1664). Název Tatenice nabízí několik možností
výkladu svého původu.
1. Odvozen příponou –ice k osobnímu jménu Taten, to
je domácí podoba s příponou
-en:
· Od staročeského osobního jména TATB = zloděj
-vzhledem k umístění obce u obchodní stezky
v hlubokých hraničních lesích s kopcovitým terénem i
pravděpodobné
· Od staročeského osobního jména TAT = otec
2. Odvozen z německého TETNITZ českou
příponou –ice
Vznik obce
Německá pověst nám vypráví o založení Tatenice.
Kolem roku 1000 osídlili horníci z dolního Francka –
Bavorska takzvaný Tatzengraben (die Tatze = tlapa,
der Graben = příkop), a tak založily obec Tatenice.
Při jejich příchodu byla krajina ještě zalesněna.
V mokré, močálovité půdě byly nalezeny stopy
medvědích tlap a snad proto nazvali osídlenci místo,
kde se usadili “Tatzengraben“. Z tohoto původního
pojmenování vzniklo časem “Täzend“, později pak
“Tetnitz“ a konečně “Tattenitz“.
Nyní je český název “Tatenice“ používán místními
převážně v jednotlivém čísle, např. “v Tatenici“,
nikoli “v Tatenicích“.
Historie do roku 1918
Počátky osídlení
Královský hraniční les nebyl přístupný pro
osídlence. Jen úzké obchodní cesty, dědictví
slovanského osídlení, se měly používat. Nálezy
římských mincí a germánských hrobů poukazují na
důležitou trstěnickou obchodní cestu, která vedla
z Olomouce přes Jevíčko, Hradec nad Svitavou,
Litomyšl do Prahy. Další obchodní stezka v údolí
Sázava vedla skrze sázavské údolí k horní Moravě.
První zmínky o obci jsou roku 1065, kdy jistý
vladyka ze Žipotína věnoval obce Tatenice a
Sifelsdorf nově zřízenému klášteru Hradiště u
Olomouce pro potřeby tamních benediktinů. Jak dlouho
majetkem kláštera zůstal, se nedá pevně stanovit.
V roce 1267 věnoval Boreš z Rýzmburku (Borso Ambors
von Riesenburg-komoří krále Přemysla Otakara II.,
který usazoval na svém panství Němce a poněmčoval
kraj), pán nad Moravskou Třebovou, polovinu
Tatenice, tj. 24 lánů, takzvanou “Mniší stranu“
včetně všech práv a možností soudních rozhodnutí,
mimo vražd, krádeží a zrušení manželství
poustevnickému augustiniánskému klášteru Koruna
Panny Marie (Mariakron). Druhá polovina Tatenice
patřila hoštejnskému panství. Roku 1281 měla již
Tatenice zákupní rychtu.
Přináležitost ke klášteru byla občany Tatenice
k dobru, protože když Boreš z Rýzmburku v roce 1277
zemřel a jeho strýc Bedřich ze Schönburku převzal
poručnictví nad jeho dětmi, podřízeným klášterem
v roce 1282 zrušil robotu. V Tatenici stála tvrz, na
jejímž místě byl později vybudován zámek.
Rozvoj obce ve 14. století
Na základě biskupské listiny ze dne 5. února 1350 je
Tatenice v této době církevní obec, k tatenické
farnosti patřily obce: Lubník ( Ludwigsdorf),
Strážná (Šumvald), Cokytle, Štíty (Šilperk, Rapotín
a Krasíkov (Budigsdorf). Dále listina udává přechod
30 farností (mezi nimi i Tatenice) z děkanů
šumperského do nového biskupství Litomyšl, kterému
podléhala asi 100 let.
Dne 6.1.1335 byla na hradě Hoštejn Jaroslavem ze
Šternberku potvrzena privilegia dědičnému rychtáři .
V Tatenici bylo zavedeno německé správní právo –
usedlíci museli platit daně, ale jinak požívali
osobní svobody a mohli se volně stěhovat. Ve 14.
století byla rozlišovaná Malá a Velká Tatenice. Malá
Tatenice se rozkládala na jih od kostela, neměla
robotu, ale platila klášteru daně a spadala pod
klášterní soud s výjimkou těžkého provonění. Dolní
část Tatenice s 24 lány patřila klášteru Koruna
přibližně 200 let. Velká Tatenice tvořila zvláštní
statek se dvorem a tvrzí. Byla více zatížená,
platila daň a podléhala gruntovnímu pánu.
Neklidné 15. století
Za husitských bouří Tatenice mnoho vytrpěla, jak
ostatně vyplívalo z její důležité strategické polohy
v údolí Moravské Sázavy na cestě z Čech na Moravu.
Husité zpustošili roku 1421 klášter i vesnice, které
klášteru patřily. Zabíjeli obyvatele podpálili
jejich příbytky.
Ves často měnila majitele : 1298 – 1418 Šternberkové,
1418 – 1446 páni z Rýznburka, 1453 – 1478 Tunklové,
roku 1481 přešla Tatenice do majetku Jana Dalčického
za Štítů.
Hluboký mravní úpadek, bezpráví a pustošení jako
následky husitských válek, to vše tížilo
obyvatelstvo. Ze zpráv, které se k nám dochovaly, je
jasně vidět, že vládl chaos a pěstní právo.
Tatenice 16. století
Po obou stranách potoka se řadila selská stavení
pokrytá došky. Za nimi byla pole, která se táhla až
ke hranici vesnické role, ale jen nejúrodnější pole
byla obdělána. Za těmito poli byla ta, která se
obdělávala jen jednou za několik let, jinak se
využívala jako pastviny. Pak následovaly louky a
lesy.
Lidé byli od pánů vykořisťovány robotou a vysokými
úroky. Rolníci nebyli schopni vypěstovat na svých
polích pro svoje rodiny dostatek obilí vzhledem
k nedokonalým strojům a způsobu obdělávání polí.
Roku 1517 prodali držitelé Šilperka bratři Beneš a
Vaněk z Koněpas tvrz a ves Tatenice majiteli
zábřežského panství Ladislavu z Boskovic.
Podle berního rejstříku z roku 1516 měla Tatenice 37
usedlých. Jména fojta (dědičného vesnického
rychtáře) Nykla a konšela Bartoše ukazují na
národnostně smíšený charakter obce. Tehdy byla
Tatenice největší a nejbohatší vesnicí šilperského
statku (dnes Štíty) a předčila po obou stránkách
vlastní sídlo panství. Do roku 1585 se počet
usedlých zvýšil na 52, tehdy již vesměs Němců.
Nástup protestantství za pánů z Boskovic
Ladislav z Boskovic byl sice protestant, ale
poddaným nechal náboženskou svobodu. Byl ozdobou
svého rodu. Na svých cestách po Itálii, Francii a
Německu získal výjimečně vysoké vzdělání. Byl
významným humanistou, milovníkem umění a češtiny.
Zemřel však již v roce 1520.
Jeho syn Kryštof a pravnuk Václav byli
netolerantními pány: nutili poddané vyznávat
Luterovo učení, jinak je vykazovali z panství. Domy
vyprázdněné po katolících obsazoval protestanty
z jiných krajů, převážně z poněmčeného Slezska a
Kladska.
Od roku 1569 byl Jan z Boskovic, druhý Ladislavův
pravnuk, jediným majitelem panství zábřežského a
moravskotřebovského. Miloval umění a byl všeobecně
vážen, ale žil v knížecím přepychu, dostal se brzo
do dluhů a musel dát už v roce 1585 Tatenici i
statek do zástavy Zikmundu Schweinischovi (Švejnochu)
ze Schweinhausu. Ten vlastnil Tatenice do roku 1597.
Jan z Boskovic zemřel v roce 1589 a zanechal svůj
majetek synovi své sestry jménem Kunigund (Kunhuta),
který se stal známým v dějinách země pod jménem
Ladislav Velen ze Žerotína.
Ladislav Velen ze Žerotína
Sotva byl Velen ze Žerotína plnoletý, stal se
komorním arcivévody Maxmiliána a zanedlouho radním
Rudolfa II.
Po roce 1600 přikoupil Ladislav Velen Tatenici
k moravskotřebovskému panství. Přivolal do Moravské
Třebové mnoho umělců a učenců, takže Třebová byla
zvaná “ Moravskými Athénami“. Stal se radním a
komorním Ferdinanda II. Krátce po plnoletosti roku
1602 osvobodil rychtáře v obcích, které patřily pod
Zábřeh, mezi nimi i Tatenice, od povinnosti
přistavět vyzbrojeného koně včetně pacholka
v případě povstání nebo války. Velen ze Žerotína
zrušil robotu na svých statcích a osvobodil tak
sedláky. V roce 1618 vypukla 30tiletá válka a
přinesla s sebou pád Žerotínů, jakož i bídu zemi i
lidu. Po obdržení signálu k povstání z Prahy se
postavil Ladislav Velen ze Žerotína do čela
povstalců. Byl jmenován zemským hejtmanem. Zúčastnil
se bojů povstalců proti oddílům císařských vojsk
v jižní části Moravy. po porážce stavů byl zhanoben
trestním soudem, byla na něj uvalena kletba a jeho
celý majetek bal zkonfiskován. Po bitvě na Bílé hoře
se stáhl zpět do Moravské Třebové. 13. 4. 1621
opustil vážně a tiše zadní branou zámek v Moravské
Třebové. Ani doba, ani místo kde a kdy zemřel,
nejsou známy.
Třicetiletá válka
Po vypuknutí třicetileté války byla země soustavně
zbídačelá. Byla to jednak vlastní vojska, která zemí
táhla pleníce a zapalujíce ji, a jednak vojska
nepřátelská. Byla zase zavedena robota. Zvlášť
hrozný byl údajně rok 1623, kdy náš kraj trpěl pod
vlády Valachů a Kozáků. Nelidské hrůzy, které páchal
hlavně pluk Colloredo Walloni popisuje Wallenstein,
když v roce 1627 táhl z Prahy přes Slezsko.
Například plačícím dětem sypali vojáci střelný prach
do úst a pak ho zapálili. I v roce1633 přešly
vojenské oddíly – že by Tatenice zůstaly ušetřeny
utrpení, se vylučuje, jelikož vojenské cesty vedly
obcí od Lanškrouna do Zábřeha a sázavské údolí
tvořilo přírodní spojovací cestu mezi Čechami a
Moravou. Ruku v ruce s touto hroznou válkou
pokračovalo dle příkladu vojáků i obyvatelstvo
v násilnostech. Krádeže a loupeže byly na denním
pořádku. Císařské a švédské pluky se střídaly do
konce války, protože až v roce 1651 odešli Švédové
z Moravy. V této době mnoho obyvatel opustilo svoje
obydlí i statky. Po skončení války zůstala v kraji i
Tatenice necelá polovina z původního počtu lidí.
Protireformace
Po vyhnání Velena ze Žerotína si jeho statky
přisvojil císař. V roce 1622 Karel z Liechtensteinu,
který věrně stál při Ferdinandu II., který získal
koupí od císaře v léno panství, Moravskou Třebovou a
Zábřeh spolu se statkem šilperským. Musel se, ale
zavázat, že převezme tyto statky ve stavu, v jakém
byly právě opuštěny, a také že provede v těchto
oblastech protireformaci, že přivede odpadlíky
nazpět v lůno katolické církve a že budou ustanoveni
jen katoličtí kněží. Již v roce 1623 byla od císaře
organizována rekatolizace na Moravě a byli vyhnáni
protestanti ze země. Roku 1628 převzal správu Karel
Eusebius Liechtenstein, který přičlenil Tatenice
k zábřežskému panství, jehož součástí zůstale
Tatenice až do roku 1848.
V průběhu třicetileté války nebylo zavádění
protireformace snadné. Například farář ze Zábřehu
sděluje konsistoři v Olomouci v roce 1623, že kostel
v Tatenici byl protestanty tak vyloupen a zpustošen,
že nebylo možné rozpoznat ani zasvěcení. Pan farář
také převzal po třiceti letech farní území a právě
na tomto území zjistil v roce 1632, že z 224 osob
bylo u zpovědi pouze 31 lidí.
Přesto se však protireformace prosazovala.
Z historie města Šumperku se dozvídáme, jak přísné
podmínky, které Karel z Lichtensteina urči,
reformace měla:
· Pojídání masa v postní dny zapovězeno a
trestné
· Odevzdat knihy kacířského obsahu, jejich
držení je trestáno 14 dny vězení (nejstarší
tatenická kniha o kupních smlouvách byla vázána do
pergamenu ze staré bible luteránské)
· Docházka do kostela je kontrolována
· Při třetím zvonění na mše svaté je každý
jednotlivec – kdekoli by se nacházel – povinen
pokleknout a pokřižovat se, jinak by ho stihl trest
· Po dobu mše se nesmí v hostinství čepovat
pod trestem vyhoštění a ztráty jmění
· Kdo se nezpovídá musí se do 6 týdnů
vystěhovat, jinak bude zabaven jeho majetek
· Kdo se zúčastní kacířské bohoslužby, bude
potrestán ztrátou ruky, jazyku a všeho majetku.
Poručník, který dá svěřence do výchovy kacíři, pyká
za to ztrátou třetiny svého jmění.
Roku 1640 dostává Tatenice svého faráře, Michaela
Jeltsche z Liebenthalu. S příchodem faráře Jeltsche
se opět nastolují normální podmínky v Tatenici.
Roku 1640 byla založena v Tatenici “Schola Katholika“.
Roku 1641 zavádí farář V Tatenici křestní matriky.
Farář Jeltsche musel již v roce 1646 uprchnout
z Tatenice pro svoje nemravné chování a Tatenice
zůstaly až do roku 1707 bez faráře.
V té době měli ´novověrci´ z Tatenice faráře Jiřího
Franze Seelingera společně se Starým Městem. jeho
následovník Paulus Bernardus Christely ze Svitav
restituoval desátek pro tatenickou farnost a podal
v roce 1664 první žádost o stavbu kostela.
Robota
Ke vší bídě, kterou válka přinesla po bitvě na Bílé
hoře nastalo značné zostření roboty. Pro stát místo
daní – veřejná robota, pro vrchnost – soukromá
robota.
Do Čech, na Moravu a do Slezska přišla robota
z Německa. V XV. a XVI. století se robotovalo jen
několik málo dnů v roce, a to byla robota přísně
vymezena. Počet robotných dní se výrazně zvýšil
v XVII. století po bitvě na Bílé hoře. Pracovalo se
100 – 150 dnů v roce a bez přihlédnutí k tomu, zda
člověk robotu plnit vůbec může. U některých pánů se
vyžadovala robota celý týden a dokonce i v sobotu a
neděli.
Na počátku třicetileté války bylo zavedeno mnoho
hospodářských změn:
1. Peněžní platba – provoz a činnost vrchnostenských
kancelářích šlo na konto sedláků. Z každého prodeje
nebo nákupu musel dotyčný zaplatit část úředníkům a
vrchnosti. Za každého sirotka, vdovu nebo mrzáka
musela obec zaplatit vrchnosti ročně určitý obnos.
2. Obecní pastviny – na obecném pozemku se pásla
pouze stáda vrchnostenská, selský dobytek tam neměl
místo.
3. Sedláci musí odebírat výrobky výhradně ze
zařízení vrchnosti
4. Desátky z posnopných (mandelnýho) se mění na
desátky z pytle, tedy se vyměřuje z počtů snopů na
poli, ale podle množství vymláceného obilí.
Život sedláků v době nevolnictví
Ze svobodného sedláka se v průběhu 17. století stal
poslušný poddaný, kterým panstvo disponovalo podle
vlastní vůle. Ačkoli v původních spisech bylo přesně
stanoveno, kolik dnů a ve kterých musel sedlák
robotovat, panští úředníci přidávali poddaným stále
více povinností a zátěže.
V letech 1667 – 1670 docházelo k prvním stížnostem.
Ačkoli tyto byly vyřizovány slušným způsobem, ve
skutečnosti nebyl na ně brán zřetel.
Selská práva v 17. století
Sedlákům se nejen vnucovala robota, ale také se jim
odebírala stará selská práva a jejich svoboda.
Schůze představitelů obce bývala ve velké místnosti
rychty. Pro příklad uveďme rozhodnutí o trestu za
Hraniční přestupek. Aby nikdo nepřenášel nebo
neničil hraniční kameny ať již lopatou nebo
krumpáčem nebo jinými nástroji, je vydáno nařízení,
že bude-li někdo přistižen nebo udán, bude postaven
až po krk do jámy a přes něho by se mělo přejet
pluhem se čtyřmi koňmi, a to třikrát.
Zůstane-li tento naživu, nebo přečká-li trest bude
osvobozen.
Bude-li zasažen nebo zraněn bude podle rady moudrých
odsouzen.
Mor v Tatenici
V letech 1707 – 1709 vypukla strašlivá hladová
epidemie, takže lidé pojídali i trávu. Mnoho lidí
umíralo následkem tyfu. V roce 1714 napadl Tatenici
mor. Z počátku nebylo zřejmé, o jakou nemoc se
jedná. Až po hlášení vrchnosti, která přivolala
lékaře a ustanovila lékařskou komisi, byla nemoc
identifikována. Ihned byly určeny čtyři domy jako
lazaret a po ukončení moru byly domy spáleny. Spodní
konec obce, kde mor řádil nejvíce, byl pečlivě
uzavřen. po dobu moru se nesmělo nosit modře
zbarvené šatstvo, protože se myslelo, že modrá barva
váže morovou nákazu. Byl-li farář povolán k morem
nemocnému, byla před ním nesena hořící pochodeň, aby
oheň strávil morový pach. Nemocného vynesli na volné
místo, kde nyní stojí sv. Roch, a farář mu pod širým
nebem podal pomocí dlouhé vidlice svatou hostii.
Pacholci, kteří odváželi denně mrtvoly nebo byli ve
styku s nemocnými, museli denně užívat alkohol. Také
obyvatelstvo se bránilo různými domácími prostředky.
Pomáhali si kouřením a jinými ochrannými prostředky.
Nedbali hladu ani žízně a nosili v ústech stále
různé koření jako skořici, cibuli, česnek nebo
jalovcové kuličky. Některé užívali asfalt a různé
kolomazi v domnění, že užívají znamenitý prostředek
proti moru. Od vrchnosti bylo nařízeno, že denně
musely znít zvony ve čtyři ráno a v osm hodin večer.
V Tatenici tenkrát zemřelo 56 osob. Za konec moru a
za vyléčení nechala obec postavit jako dík sochu sv.
Rocha na hranici, kam až mor dosahoval. První socha
sv. Rocha byla zničena pádem lípy při jedné bouři
v roce 1804. Hlava této sochy byla později nalezena
a je pod vchodem domu č. 19 zazděna. V roce 1805
byla vztyčena nová socha.
Roku 1707 byla tatenická farnost znovu obnovena a
dostala vlastního faráře. Roku 1716 začal farář
Ehrlich se stavbou nového kostela
Válečné útrapy 18. století
Zábřežsko bylo těžce dotčeno první válkou. Roku 1744
vpadl Bedřich Pruský do Čech, byl však odtud
vytlačen do Slezska. Přitom vtrhl oddíl pruského
vojska do Moravské Třebové a zpustošilo místo,
přestože dostal výpalné. Dále se bral přes Staré
Město, Třebařov, Krasíkov a Tatenici, kterou pruské
vojsko pod vedením habsburského majora Hanse Schütze
poplenilo.
Podobné útrapy provázely kraj za sedmileté prusko –
rakouské války, zejména v roce 1758. Přestože se
obec rozrůstala. Roku 1771 měla Tatenice 901
obyvatel německé národnosti, roku 1793 již 154 domů
s 1125 obyvateli, asi 300 hektary polností a 150
hektary lesa.
Tatenice v 19. století
Válkami, které vedlo Rakousko ke konci 18. a na
začátku 19. století, trpělo obyvatelstvo naší obce.
Podle zpráv z roku 1804 se muselo odevzdat všechno
stříbro. Byla odevzdána i stříbrná monstrance a
nádobka na úschovu hostií z kláštera v Koruně.
Dne 14. června 1804 byl olomouckým biskupem a
hrabětem Kolovratem slavnostně vysvěcen kostel
včetně oltářního listu od Suppera.
V obci až do roku 1866 střídavě řádila cholera.
Dozvídáme se, že v roce 1835 zemřelo ve zdejší farní
oblasti 50 osob a v roce 1855 pouze v Tatenici 100
osob na choleru. V roce 1866 zemřelo v Tatenici na
choleru, úplavici a tyfus 94 osob.
V letech 1842 – 1845 probíhala stavba
olomoucko-pražské dráhy. Na okraji obce byla zřízena
železniční zastávka Tatenice. Úsek Krasíkov – Zábřeh
bal jedním z nejproblematičtějších, bylo nutné
vystavět 18 mostů a mezi zastávkami Tatenice a
Krasíkov vyrubat do skály tunel. První vlak tudy
slavnostně projel 1.9.1845.
Roku 1857 byla postavena školní budova.
První světová válka
Rok 1914
Druhá polovina zimy 1913 – 14 byla mírná, bylo málo
sněhu. 10. února zemřel náhle farář Mainwald.
Úředník okresního hejtmanství za Zábřehu přijel 31.
července v 11. v noci do půlnoci se budovalo na
poplach. Bylo smutné a strašidelné to poslouchat.
Následovalo jedno vyhlášení války za druhým. Vypukla
světová válka. Dne 2. srpna museli všichni muži do
42 let narukovat. Ročník 1893, který byl na jaře u
odvodu, musel narukovat 25. srpna, ročník 1894,
který byl u odvodu dne 2. října musel narukovat 26.
října. S velkým nadšením táhli v prvních dnech
mládenci a muži do pole, oslavováni a obdarováni
těmi, kteří zůstali doma. Všichni věřili, že se o
Vánocích, nejpozději na jaře 1915 opět vítězoslavně
vrátí domů. Jakmile však přišli první zprávy o
mrtvých a zraněných, o ustupování vojsk ze Srbska a
z Ruska, nadšení odpadlo. Odvody se hromadily a
nakonec museli všichni služby schopni muži ve věku
od 17 do 50 let narukovat. Vesnice zůstaly prázdné,
všechna práce zůstala na starcích, ženách a dětech.
Rok 1918
Dne 28. října byla vyhlášena Československá
republika. Život obyvatel se nezměnil. Události byly
přijaty klidně. Obyvatelstvo se lehce poddalo novým
poměrům. Pouze část odvedenců z 300 lidí, kteří byly
povoláni do války, se vrátilo zpět. Hodně jich však
zůstalo v ruském a italském zajetí. Nevrátilo se 68
lidí – padlých a nezvěstných.
Meziválečné období
V roce 1921 došlo ke sčítání lidu, z něhož vyplívají
následující informace.
- Tatenice měla v tomto roce 1400 obyvatel – 1372
Němců a 28 Čechů
- podle náboženského rozdělení v obci bylo 1396
katolíků a 3 evangelisti a 1 protestant
- většina obyvatel jsou zemědělci, asi 100 jich
dojíždí do textilní továrny v Třebařově, dále mnoho
lidí dojíždí za práci do Zábřeha
- německá část obyvatelstva hovoří hřebečským
dialektem, který se váže na dialekt východofrancký
Roku 1928 se v obci 23 spolků a svazků, které se
starají o politickou, hospodářskou, kulturní a
humanitární oblast. O bezpečnost v obci se stará
policie, která čítá 3 členy.
Po roce 1935 bylo u místní pošty nahlášeno 59
rozhlasových přijímačů. Z motorových vozidel bylo 10
motorek a 3 auta (první auto v obci vlastnil E.
Kafka v roce 1919). V roce 1938 se zastupitelstvo
usneslo, že provede regulaci místního potoka
s náklady 281 000 Kč.
Obec v letech 1945 – 1989
Rok 1945
V době osvobození byla Tatenice obec převážně
německá, k české národnosti se v období okupace
přihlásilo pouze 13 občanů. Po příjezdu Rudé armády
došlo k tragické události na č.p 17 kde němec Josef
Richter vyvraždil celou svou rodinu a sebe
zastřelil.
Brzy po vydání dekretů presidenta republiky E Beneše
se počali do obce stěhovat první osídlenci. Byli
většinou z blízkého okolí a původem malorolníci.
V tomto roce nedošlo k odsunu Němců, tak bydleli
s Čechy pod jednou střechou. Z Němců vojáků se
nevrátil do obce žádný.
Dne 21.srpna 1945 obdržel řídící učitel Václav Fettr
příkaz, by vykonal organizační práce k otevření
české školy v Tatenici. Do české školy se přihlásilo
13 českých a 98 německých dětí. Dne 6.října bylo
slaveno v obci první české posvícení.
Počátkem listopadu byli do Tatenice vysláni Volyňští
Čechové (13), kteří bojovali proti Němcům a zde
obdrželi z konfiskovaných majetků do výměry 30 ha.
Ještě v roce 1945 byla provedena konfiskace všech
lesů o celkové výměře 231 ha.
Správcem katolického farního úřadu byl farář Josef
Konečný s titulem arcibiskupského rady, který
v zdejší obci vykonával povolání 50 let.
Pro poměrně malý stav českého obyvatelstva ještě
nemohlo dojít k ustanovení místního národního
výboru. Obecním tajemníkem byl Jaromír Šůla.
Rok 1946
Stále přijížděli uchazeči o příděl usedlosti nejvíce
z okresů Nové Město na Moravě a Tišnov, ale též
z bližších okolí.
17.května byli slavnostním způsobem předány dekrety
o vlastnictvím rolnických usedlostí prvním uchazečům
z Tatenice, Šumvaldu, Krasíkova a Lubníka.
18.října došlo k otevření Mateřské školy.
Ve školní budově byla otevřena Základní odborná
škola rolnická s jednodenním vyučováním.
Při komunálních volbách nejvíce hlasů získali
komunisté, předsedou MNV byl zvolen František Mík.
Rok 1947
V rámci smlouvy ČSR a SSSR byl umožněn příjezd
rodin Volyňských Čechů i dalších, kteří bydleli na
území SSSR. Osídlování bylo téměř ukončeno, počet
obyvatel se pohybovalo kolem 800.
Rok 1948
V Praze se vlády ujala komunistická strana,
president republiky byl nucen přijmout demisi
ministrů a během dějin se uchýlil novým směrem.
Došlo k změnám i v naší obci. Byl zvolen akční výbor
Národní fronty a také došlo k reorganizaci MNV,
předsedou se stal Josef Dočekal. Aktivní KSČ, která
měla v roce 1947 50 členů se tento rok rozrostla o
67 nových členů.
Rok 1949
Měšťanská škola v Krasíkově byla přemístěna do
Tatenice. Tento rok byla v obci pro nedostatek žáků
uzavřena Základní škola rolnická. Dále došlo
k otevření prodejny textilu TEP.
1950 Reorganizace MNV, předsedou zvolen
Rudolf Havlíček.
Od 1.ledna společná matrika obcí Krasíkov, Strážná a
Tatenice, v naší obci ustanoven TJ Sokol.
1952 Vládou vyhlášené opatření: každá rodina
vlastnící pozemek o výměře větší než 0,5 ha se stává
samozásobitelskou. Všichni zemědělci neplnící
dodávky neobdrželi potravinové lístky na cukr, mýdlo
a šaty, v naší obci 268 rodin neplničů.
1953 Předsedou MNV zvolen Antonín Krátký,
zřízení STS (strojní traktorové stanice), 1.června
měnová reforma – zrušen lístkový systém. Střední a
národní škola spojena v osmiletou střední školu.
1954 Volby do všech stupňů zastoupení správy,
od 1.3. zřízena zubní ambulance
1956 Založení menšinového JZD, zřízena MŠ s
celodenním provozem.
1957 Na č.p. 204 zprovozněn druhý hostinec.
1958 V rámci JZD zřízena kovárna
1959 Započata výstavba kravína
1960 Tatenice přesunuta z okresu Zábřeh na
Moravě do okresu Ústí nad Orlicí.
1963 Započata výstavba přírodního koupaliště.
1966 Generální přestavba elektrické instalace
a sítě (místo jednoho transformátoru dva).
1967 Požár kravína
1968 Obsazení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy,
sovětští vojáci obsadili a střežili krasíkovský
železniční tunel.
1970 Bezprašná silnice směrem do Kátru (les
mezi Tatenicí a Herborticemi). Vydlážděná část
koupaliště – v rekreačním areálu již postaveno 5
chat.
1971 Výstavba kabin na hřišti, volby do
obecního zastupitelstva 100%-ní účast – 99,7% pro
kandidáta KSČ.
1973 Rozhodnutí o generální opravě zámečku
s nákladem 8 mil Kčs, zahájeny přípravné
práce, opravena střecha kostela
1974 Sloučení rostlinné výroby obcí Tatenice,
Krasíkov, Žichlínek a Lubník, utvořena společná
rostlinná výroba se sídlem v Žichlínku.
1975 Zahájeno vybudování televizního
zesilovače nad zastávkou ČSD.
1981 Výstavba dalšího kravína. Do tatenického
matričního obvodu přiřazena Strážná.
1982 Předseda MNV Stanislav Skula, u Skulů
zřízena veřejná telefonní stanice.
1985 Slavnostní dokončení generální opravy
zámku k výročí 40.ti let od konce 2. světové války.
1986 Předseda MNV zvolen ing. Miroslav
Stoupenec.
1988 Obec začíná vydávat Zpravodaj.
1989 Změna režimu, demolice Rychty, od 1.
ledna připojení obce Krasíkov k Tatenici.
Památky
Zámek
Roku 1606 nechal Ladislav ze Žerotína přebudovat
původní tvrz (nacházela se v místech dnešního
východního křídla zámku, kde jsou zachovány rozsáhlé
valeně klenuté sklepy) na jednopatrová zámek. Stavba
byla provedena dle návrhu italského architekta G.
Mottaly. Renesanční zámeček byl používán hlavně
k loveckým účelům.
Po Ladislavově odchodu ze země se stal vlastnictvím
rodu Lichtenštejnů, kteří ho prodali místnímu
statkáři. V roce 1798 zámek vyhořel a po požáru bylo
strženo jižní a západní křídlo i arkádové chodby
zbývajících křídel. poté byly v místech zbouraných
křídel postaveny nové hospodářské a obytné budovy.
Část zámku také sloužila jako hostinec. Po odsunu
Němců roku 1945 sloužil jako sklady. Zámek chátral,
koncem 60. let rozhodnuto o jeho demolici. Vše se
však v dobré obrátilo, prošel rekonstrukcí ukončenou
roku 1985. Z bývalé nádhery zámku se do dnešního dne
zachoval žerotínský portál s erbem Bohunky z Kunovic
– manželky Ladislava ze Žerotína,, v 1. patře
částečně obnovena arkáda a v interiéru cenná
renesanční štuková výzdoba. Celý objekt je upraven
renesanční psaníčkovou sgrafitovou technikou.
Dnes prostory zámku slouží Obecnímu úřadu
(kanceláře, obřadní síň, knihovna), ke kulturním
akcím je často využíván společenský sál, navštívit
zde také můžete jeden z tatenických hostinců.
Vypracovala: Jitka Šumová
|
