Dnes má svátek  , zítra

 

- Historie obce Tatenice...                                     - Pamětní kniha farností obce Tatenice

- Tatenice oficiálně vstupují do dějin l.p. 1065. V tomto roce jistý Vladyka ze Žipotína věnoval obec Tatenice nově zřízenému klášteru Hradisko u Olomouce. A tak to všechno začalo… Dlouhá a zajímavá historie - o ní se můžeme dočíst v naší kronice.

 

A jak vypadá vesnice dnes? Domy různého stáří i velikosti. O tom se můžete přesvědčit v naší fotogalerii, kde najdete nejen fotografie ze současnosti, ale i historické snímky mnohdy už nedochovaných staveb. Ty nejstarší byly postaveny původním německým obyvatelstvem (mezi ně patří např. statky, které utváří uzavřený čtverec - typický znak oblasti Hřebečska).

 

Důležitou severomoravskou památkou je výzdoba zdejšího kostela. Barokní kostel sv. Jana Křtitele je z roku 1723 autorem cenných obrazů a fresek je mistr Tadeáš Supper. Je zde uložena gotická madona z kláštera Koruny. Další význačnou stavbou je renesanční zámeček, jehož rozsáhlá rekonstrukce byla dokončena roku 1985. Celý objekt byl upraven psaníčkovou sgrafitovou technikou. Zámek má nádhernou štukovou výzdobou interiéru. Nyní jeho prostory slouží jako sídlo Obecního úřadu, obřadní síň, knihovna, hostinec a sál pro společenské akce. Závěrem bychom chtěli poděkovat všem kteří poskytli cenné historické materiály, ale i těm, kteří je ještě poskytnou. Kliknutím zde můžete přispět i Vy.

-

Původ názvu obce

- V nejstarších listinách je nazývána Tatenice Tetnitz (1267 a 1360), Detinz (1350) a Tatenicze (1664). Název Tatenice nabízí několik možností výkladu svého původu.
1. Odvozen příponou –ice k osobnímu jménu Taten, to je domácí podoba s příponou
-en:
·    Od staročeského osobního jména TATB = zloděj
    -vzhledem k umístění obce u obchodní stezky v hlubokých hraničních lesích s kopcovitým terénem i pravděpodobné
·    Od staročeského osobního jména TAT = otec
2.  Odvozen z německého TETNITZ českou příponou –ice

 

-

Vznik obce

- Německá pověst nám vypráví o založení Tatenice. Kolem roku 1000 osídlili horníci z dolního Francka – Bavorska takzvaný Tatzengraben (die Tatze = tlapa, der Graben = příkop), a tak založily obec Tatenice. Při jejich příchodu byla krajina ještě zalesněna. V mokré, močálovité půdě byly nalezeny stopy medvědích tlap a snad proto nazvali osídlenci místo, kde se usadili “Tatzengraben“. Z tohoto původního pojmenování vzniklo časem “Täzend“, později pak “Tetnitz“ a konečně “Tattenitz“.
Nyní je český název “Tatenice“ používán místními převážně v jednotlivém čísle, např. “v Tatenici“, nikoli “v Tatenicích“.

 

-

Historie do roku 1918

- Počátky osídlení

Královský hraniční les nebyl přístupný pro osídlence. Jen úzké obchodní cesty, dědictví slovanského osídlení, se měly používat. Nálezy římských mincí a germánských hrobů poukazují na důležitou trstěnickou obchodní cestu, která vedla z Olomouce přes Jevíčko, Hradec nad Svitavou, Litomyšl do Prahy. Další obchodní stezka v údolí Sázava vedla skrze sázavské údolí k horní Moravě.

 

První zmínky o obci jsou roku 1065, kdy jistý vladyka ze Žipotína věnoval obce Tatenice a Sifelsdorf nově zřízenému klášteru Hradiště u Olomouce pro potřeby tamních benediktinů. Jak dlouho majetkem kláštera zůstal, se nedá pevně stanovit. V roce 1267 věnoval Boreš z Rýzmburku (Borso Ambors von Riesenburg-komoří krále Přemysla Otakara II., který usazoval na svém panství Němce a poněmčoval kraj), pán nad Moravskou Třebovou, polovinu Tatenice, tj. 24 lánů, takzvanou “Mniší stranu“ včetně všech práv a možností soudních rozhodnutí, mimo vražd, krádeží a zrušení manželství poustevnickému augustiniánskému klášteru Koruna Panny Marie (Mariakron). Druhá polovina Tatenice patřila hoštejnskému panství. Roku 1281 měla již Tatenice zákupní rychtu.

 

Přináležitost ke klášteru byla občany Tatenice k dobru, protože když Boreš z Rýzmburku v roce 1277 zemřel a jeho strýc Bedřich ze Schönburku převzal poručnictví nad jeho dětmi, podřízeným klášterem v roce 1282 zrušil robotu. V Tatenici stála tvrz, na jejímž místě byl později vybudován zámek.

 

- Rozvoj obce ve 14. století

Na základě biskupské listiny ze dne 5. února 1350 je Tatenice v této době církevní obec, k tatenické farnosti patřily obce: Lubník ( Ludwigsdorf), Strážná (Šumvald), Cokytle, Štíty (Šilperk, Rapotín a Krasíkov (Budigsdorf). Dále listina udává přechod 30 farností (mezi nimi i Tatenice) z děkanů šumperského do nového biskupství Litomyšl, kterému podléhala asi 100 let.
Dne 6.1.1335 byla na hradě Hoštejn Jaroslavem ze Šternberku potvrzena privilegia dědičnému rychtáři . V Tatenici bylo zavedeno německé správní právo – usedlíci museli platit daně, ale jinak požívali osobní svobody a mohli se volně stěhovat. Ve 14. století byla rozlišovaná Malá a Velká Tatenice. Malá Tatenice se rozkládala na jih od kostela, neměla robotu, ale platila klášteru daně a spadala pod klášterní soud s výjimkou těžkého provonění. Dolní část Tatenice s 24 lány patřila klášteru Koruna přibližně 200 let. Velká Tatenice tvořila zvláštní statek se dvorem a tvrzí. Byla více zatížená, platila daň a podléhala gruntovnímu pánu.

 

- Neklidné 15. století

Za husitských bouří Tatenice mnoho vytrpěla, jak ostatně vyplívalo z její důležité strategické polohy v údolí Moravské Sázavy na cestě z Čech na Moravu. Husité zpustošili roku 1421 klášter i vesnice, které klášteru patřily. Zabíjeli obyvatele podpálili jejich příbytky.
Ves často měnila majitele : 1298 – 1418 Šternberkové, 1418 – 1446 páni z Rýznburka, 1453 – 1478 Tunklové, roku 1481 přešla Tatenice do majetku Jana Dalčického za Štítů.
Hluboký mravní úpadek, bezpráví a pustošení jako následky husitských válek, to vše tížilo obyvatelstvo. Ze zpráv, které se k nám dochovaly, je jasně vidět, že vládl chaos a pěstní právo.

 

- Tatenice 16. století

Po obou stranách potoka se řadila selská stavení pokrytá došky. Za nimi byla pole, která se táhla až ke hranici vesnické role, ale jen nejúrodnější pole byla obdělána. Za těmito poli byla ta, která se obdělávala jen jednou za několik let, jinak se využívala jako pastviny. Pak následovaly louky a lesy.
Lidé byli od pánů vykořisťovány robotou a vysokými úroky. Rolníci nebyli schopni vypěstovat na svých polích pro svoje rodiny dostatek obilí vzhledem k nedokonalým strojům a způsobu obdělávání polí.
Roku 1517 prodali držitelé Šilperka bratři Beneš a Vaněk z Koněpas tvrz a ves Tatenice majiteli zábřežského panství Ladislavu z Boskovic.

Podle berního rejstříku z roku 1516 měla Tatenice 37 usedlých. Jména fojta (dědičného vesnického rychtáře) Nykla a konšela Bartoše ukazují na národnostně smíšený charakter obce. Tehdy byla Tatenice největší a nejbohatší vesnicí šilperského statku (dnes Štíty) a předčila po obou stránkách vlastní sídlo panství. Do roku 1585 se počet usedlých zvýšil na 52, tehdy již vesměs Němců.

 

- Nástup protestantství za pánů z Boskovic

Ladislav z Boskovic byl sice protestant, ale poddaným nechal náboženskou svobodu. Byl ozdobou svého rodu. Na svých cestách po Itálii, Francii a Německu získal výjimečně vysoké vzdělání. Byl významným humanistou, milovníkem umění a češtiny. Zemřel však již v roce 1520.
Jeho syn Kryštof a pravnuk Václav byli netolerantními pány: nutili poddané vyznávat Luterovo učení, jinak je vykazovali z panství. Domy vyprázdněné po katolících obsazoval protestanty z jiných krajů, převážně z poněmčeného Slezska a Kladska.

 

Od roku 1569 byl Jan z Boskovic, druhý Ladislavův pravnuk, jediným majitelem panství zábřežského a moravskotřebovského. Miloval umění a byl všeobecně vážen, ale žil v knížecím přepychu, dostal se brzo do dluhů a musel dát už v roce 1585 Tatenici i statek do zástavy Zikmundu Schweinischovi (Švejnochu) ze Schweinhausu. Ten vlastnil Tatenice do roku 1597. Jan z Boskovic zemřel v roce 1589 a zanechal svůj majetek synovi své sestry jménem Kunigund (Kunhuta), který se stal známým v dějinách země pod jménem Ladislav Velen ze Žerotína.

 

- Ladislav Velen ze Žerotína

Sotva byl Velen ze Žerotína plnoletý,  stal se komorním arcivévody Maxmiliána a zanedlouho radním Rudolfa II.

Po roce 1600 přikoupil Ladislav Velen Tatenici k moravskotřebovskému panství. Přivolal do Moravské Třebové mnoho umělců a učenců, takže Třebová byla zvaná “ Moravskými Athénami“. Stal se radním a komorním Ferdinanda II. Krátce po plnoletosti roku 1602 osvobodil rychtáře v obcích, které patřily pod Zábřeh, mezi nimi i Tatenice, od povinnosti přistavět vyzbrojeného koně včetně pacholka v případě povstání nebo války. Velen ze Žerotína zrušil robotu na svých statcích a osvobodil tak sedláky. V roce 1618 vypukla 30tiletá válka a přinesla s sebou pád Žerotínů, jakož i bídu zemi i lidu. Po obdržení signálu k povstání z Prahy se postavil Ladislav Velen ze Žerotína do čela povstalců. Byl jmenován zemským hejtmanem. Zúčastnil se bojů povstalců proti oddílům císařských vojsk v jižní části Moravy. po porážce stavů byl zhanoben trestním soudem, byla na něj uvalena kletba a jeho celý majetek bal zkonfiskován. Po bitvě na Bílé hoře se stáhl zpět do Moravské Třebové. 13. 4. 1621 opustil vážně a tiše zadní branou zámek v Moravské Třebové. Ani doba, ani místo kde a kdy zemřel, nejsou známy.

 

- Třicetiletá válka

Po vypuknutí třicetileté války byla země soustavně zbídačelá. Byla to jednak vlastní vojska, která zemí táhla pleníce a zapalujíce ji, a jednak vojska nepřátelská. Byla zase zavedena robota. Zvlášť hrozný byl údajně rok 1623, kdy náš kraj trpěl pod vlády Valachů a Kozáků. Nelidské hrůzy, které páchal hlavně pluk Colloredo Walloni popisuje Wallenstein, když v roce 1627 táhl z Prahy přes Slezsko. Například plačícím dětem sypali vojáci střelný prach do úst a pak ho zapálili. I v roce1633 přešly vojenské oddíly – že by Tatenice zůstaly ušetřeny utrpení, se vylučuje, jelikož vojenské cesty vedly obcí od Lanškrouna do Zábřeha a sázavské údolí tvořilo přírodní spojovací cestu mezi Čechami a Moravou. Ruku v ruce s touto hroznou válkou pokračovalo dle příkladu vojáků i obyvatelstvo v násilnostech. Krádeže a loupeže byly na denním pořádku. Císařské a švédské pluky se střídaly do konce války, protože až v roce 1651 odešli Švédové z Moravy. V této době mnoho obyvatel opustilo svoje obydlí i statky. Po skončení války zůstala v kraji i Tatenice necelá polovina z původního počtu lidí.

- Protireformace

Po vyhnání Velena ze Žerotína si jeho statky přisvojil císař. V roce 1622 Karel z Liechtensteinu, který věrně stál při Ferdinandu II., který získal koupí od císaře v léno panství, Moravskou Třebovou a Zábřeh spolu se statkem šilperským. Musel se, ale zavázat, že převezme tyto statky ve stavu, v jakém byly právě opuštěny, a také že provede v těchto oblastech protireformaci, že přivede odpadlíky nazpět v lůno katolické církve a že budou ustanoveni jen katoličtí kněží. Již v roce 1623 byla od císaře organizována rekatolizace na Moravě a byli vyhnáni protestanti ze země. Roku 1628 převzal správu Karel Eusebius Liechtenstein, který přičlenil Tatenice k zábřežskému panství, jehož součástí zůstale Tatenice až do roku 1848.

V průběhu třicetileté války nebylo zavádění protireformace snadné. Například farář ze Zábřehu sděluje konsistoři v Olomouci v roce 1623, že kostel v Tatenici byl protestanty tak vyloupen a zpustošen, že nebylo možné rozpoznat ani zasvěcení. Pan farář také převzal po třiceti letech farní území a právě na tomto území zjistil v roce 1632, že z 224 osob bylo u zpovědi pouze 31 lidí.

 

Přesto se však protireformace prosazovala. Z historie města Šumperku se dozvídáme, jak přísné podmínky, které Karel z Lichtensteina urči, reformace měla:

·       Pojídání masa v postní dny zapovězeno a trestné

·       Odevzdat knihy kacířského obsahu, jejich držení je trestáno 14 dny vězení (nejstarší tatenická kniha o kupních smlouvách byla vázána do pergamenu ze staré bible luteránské)

·       Docházka do kostela je kontrolována

·       Při třetím zvonění na mše svaté je každý jednotlivec – kdekoli by se nacházel – povinen pokleknout a pokřižovat se, jinak by ho stihl trest

·       Po dobu mše se nesmí v hostinství čepovat pod trestem vyhoštění a ztráty jmění

·       Kdo se nezpovídá musí se do 6 týdnů vystěhovat, jinak bude zabaven jeho majetek

·       Kdo se zúčastní kacířské bohoslužby, bude potrestán ztrátou ruky, jazyku a všeho majetku.

 

Poručník, který dá svěřence do výchovy kacíři, pyká za to ztrátou třetiny svého jmění.

 

Roku 1640 dostává Tatenice svého faráře, Michaela Jeltsche z Liebenthalu. S příchodem faráře Jeltsche se opět nastolují normální podmínky v Tatenici.

Roku 1640 byla založena v Tatenici “Schola Katholika“.

Roku 1641 zavádí farář V Tatenici křestní matriky.

Farář Jeltsche musel již v roce 1646 uprchnout z Tatenice pro svoje nemravné chování a Tatenice zůstaly až do roku 1707 bez faráře.

V té době měli ´novověrci´ z Tatenice faráře Jiřího Franze Seelingera společně se Starým Městem. jeho následovník Paulus Bernardus Christely ze Svitav restituoval desátek pro tatenickou farnost a podal v roce 1664 první žádost o stavbu kostela.

- Robota

Ke vší bídě, kterou válka přinesla po bitvě na Bílé hoře nastalo značné zostření roboty. Pro stát místo daní – veřejná robota, pro vrchnost – soukromá robota.

Do Čech, na Moravu a do Slezska přišla robota z Německa. V XV. a XVI. století se robotovalo jen několik málo dnů v roce, a to byla robota přísně vymezena. Počet robotných dní se výrazně zvýšil v XVII. století po bitvě na Bílé hoře. Pracovalo se 100 – 150 dnů v roce a bez přihlédnutí k tomu, zda člověk robotu plnit vůbec může. U některých pánů se vyžadovala robota celý týden a dokonce i v sobotu a neděli.

 

Na počátku třicetileté války bylo zavedeno mnoho hospodářských změn:

1. Peněžní platba – provoz a činnost vrchnostenských kancelářích šlo na konto sedláků. Z každého prodeje nebo nákupu musel dotyčný zaplatit část úředníkům a vrchnosti. Za každého sirotka, vdovu nebo mrzáka musela obec zaplatit vrchnosti ročně určitý obnos.

2. Obecní pastviny – na obecném pozemku se pásla pouze stáda vrchnostenská, selský dobytek tam neměl místo.

3. Sedláci musí odebírat výrobky výhradně ze zařízení vrchnosti

4. Desátky z posnopných (mandelnýho) se mění na desátky z pytle, tedy se vyměřuje z počtů snopů na poli, ale podle množství vymláceného obilí.

- Život sedláků v době nevolnictví

Ze svobodného sedláka se v průběhu 17. století stal poslušný poddaný, kterým panstvo disponovalo podle vlastní vůle. Ačkoli v původních spisech bylo přesně stanoveno, kolik dnů a ve kterých musel sedlák robotovat, panští úředníci přidávali poddaným stále více povinností a zátěže.
V letech 1667 – 1670 docházelo k prvním stížnostem. Ačkoli tyto byly vyřizovány slušným způsobem, ve skutečnosti nebyl na ně brán zřetel.

 

- Selská práva v 17. století

Sedlákům se nejen vnucovala robota, ale také se jim odebírala stará selská práva a jejich svoboda. Schůze představitelů obce bývala ve velké místnosti rychty. Pro příklad uveďme rozhodnutí o trestu za Hraniční přestupek. Aby nikdo nepřenášel nebo neničil hraniční kameny ať již lopatou nebo krumpáčem nebo jinými nástroji, je vydáno nařízení, že bude-li někdo přistižen nebo udán, bude postaven až po krk do jámy a přes něho by se mělo přejet pluhem se čtyřmi koňmi, a to třikrát.

Zůstane-li tento naživu, nebo přečká-li trest bude osvobozen.

Bude-li zasažen nebo zraněn bude podle rady moudrých odsouzen.

- Mor v Tatenici

V letech 1707 – 1709 vypukla strašlivá hladová epidemie, takže lidé pojídali i trávu. Mnoho lidí umíralo následkem tyfu. V roce 1714 napadl Tatenici mor. Z počátku nebylo zřejmé, o jakou nemoc se jedná. Až po hlášení vrchnosti, která přivolala lékaře a ustanovila lékařskou komisi, byla nemoc identifikována. Ihned byly určeny čtyři domy jako lazaret a po ukončení moru byly domy spáleny. Spodní konec obce, kde mor řádil nejvíce, byl pečlivě uzavřen. po dobu moru se nesmělo nosit modře zbarvené šatstvo, protože se myslelo, že modrá barva váže morovou nákazu. Byl-li farář povolán k morem nemocnému, byla před ním nesena hořící pochodeň, aby oheň strávil morový pach. Nemocného vynesli na volné místo, kde nyní stojí sv. Roch, a farář mu pod širým nebem podal pomocí dlouhé vidlice svatou hostii.

 

Pacholci, kteří odváželi denně mrtvoly nebo byli ve styku s nemocnými, museli denně užívat alkohol. Také obyvatelstvo se bránilo různými domácími prostředky. Pomáhali si kouřením a jinými ochrannými prostředky. Nedbali hladu ani žízně a nosili v ústech stále různé koření jako skořici, cibuli, česnek nebo jalovcové kuličky. Některé užívali asfalt a různé kolomazi v domnění, že užívají znamenitý  prostředek proti moru. Od vrchnosti bylo nařízeno, že denně musely znít zvony ve čtyři ráno a v osm hodin večer. V Tatenici tenkrát zemřelo 56 osob. Za konec moru a za vyléčení nechala obec postavit jako dík sochu sv. Rocha na hranici, kam až mor dosahoval. První socha sv. Rocha byla zničena pádem lípy při jedné bouři v roce 1804. Hlava této sochy byla později nalezena a je pod vchodem domu č. 19 zazděna. V roce 1805 byla vztyčena nová socha.
Roku 1707 byla tatenická farnost znovu obnovena a dostala vlastního faráře. Roku 1716 začal farář Ehrlich se stavbou nového kostela

- Válečné útrapy 18. století

Zábřežsko bylo těžce dotčeno první válkou. Roku 1744 vpadl Bedřich Pruský do Čech, byl však odtud vytlačen do Slezska. Přitom vtrhl oddíl pruského vojska do Moravské Třebové a zpustošilo místo, přestože dostal výpalné. Dále se bral přes Staré Město, Třebařov, Krasíkov a Tatenici, kterou pruské vojsko pod vedením habsburského majora Hanse Schütze poplenilo.

Podobné útrapy provázely kraj za sedmileté prusko – rakouské války, zejména v roce 1758. Přestože se obec rozrůstala. Roku 1771 měla Tatenice 901 obyvatel německé národnosti, roku 1793 již 154 domů s 1125 obyvateli, asi 300 hektary polností a 150 hektary lesa.

 

- Tatenice v 19. století

Válkami, které vedlo Rakousko ke konci 18. a na začátku 19. století, trpělo obyvatelstvo naší obce. Podle zpráv z roku 1804 se muselo odevzdat všechno stříbro. Byla odevzdána i stříbrná monstrance a nádobka na úschovu hostií z kláštera v Koruně.

Dne 14. června 1804 byl olomouckým biskupem a hrabětem Kolovratem slavnostně vysvěcen kostel včetně oltářního listu od Suppera.
V obci až do roku 1866 střídavě řádila cholera. Dozvídáme se, že v roce 1835 zemřelo ve zdejší farní oblasti 50 osob a v roce 1855 pouze v Tatenici 100 osob na choleru. V roce 1866 zemřelo v Tatenici na choleru, úplavici a tyfus 94 osob.

 

V letech 1842 – 1845 probíhala stavba olomoucko-pražské dráhy. Na okraji obce byla zřízena železniční zastávka Tatenice. Úsek Krasíkov – Zábřeh bal jedním z nejproblematičtějších, bylo nutné vystavět 18 mostů a mezi zastávkami Tatenice a Krasíkov vyrubat do skály tunel. První vlak tudy slavnostně projel 1.9.1845.
Roku 1857 byla postavena školní budova.

- První světová válka

Rok 1914
Druhá polovina zimy 1913 – 14 byla mírná, bylo málo sněhu. 10. února zemřel náhle farář Mainwald. Úředník okresního hejtmanství za Zábřehu přijel 31. července v 11. v noci do půlnoci se budovalo na poplach. Bylo smutné a strašidelné to poslouchat. Následovalo jedno vyhlášení války za druhým. Vypukla světová válka. Dne 2. srpna museli všichni muži do 42 let narukovat. Ročník 1893, který byl na jaře u odvodu, musel narukovat 25. srpna, ročník 1894, který byl u odvodu dne 2. října musel narukovat 26. října. S velkým nadšením táhli v prvních dnech mládenci a muži do pole, oslavováni a obdarováni těmi, kteří zůstali doma. Všichni věřili, že se o Vánocích, nejpozději na jaře 1915 opět vítězoslavně vrátí domů. Jakmile však přišli první zprávy o mrtvých a zraněných, o ustupování vojsk ze Srbska a z Ruska, nadšení odpadlo. Odvody se hromadily a nakonec museli všichni služby schopni muži ve věku od 17 do 50 let narukovat. Vesnice zůstaly prázdné, všechna práce zůstala na starcích, ženách a dětech.

 

Rok 1918

Dne 28. října byla vyhlášena Československá republika. Život obyvatel se nezměnil. Události byly přijaty klidně. Obyvatelstvo se lehce poddalo novým poměrům. Pouze část odvedenců z 300 lidí, kteří byly povoláni do války, se vrátilo zpět. Hodně jich však zůstalo v ruském a italském zajetí. Nevrátilo se 68 lidí – padlých a nezvěstných.

-

Meziválečné období

- V roce 1921 došlo ke sčítání lidu, z něhož vyplívají následující informace.

- Tatenice měla v tomto roce 1400 obyvatel – 1372 Němců a 28 Čechů

- podle náboženského rozdělení v obci bylo 1396 katolíků a 3 evangelisti a 1 protestant

- většina obyvatel jsou zemědělci, asi 100 jich dojíždí do textilní továrny v Třebařově, dále mnoho lidí dojíždí za práci do Zábřeha

- německá část obyvatelstva hovoří hřebečským dialektem, který se váže na dialekt východofrancký

 

Roku 1928 se v obci 23 spolků a svazků, které se starají o politickou, hospodářskou, kulturní a humanitární oblast. O bezpečnost v obci se stará policie, která čítá 3 členy.

Po roce 1935 bylo u místní pošty nahlášeno 59 rozhlasových přijímačů. Z motorových vozidel bylo 10 motorek a 3 auta (první auto v obci vlastnil E. Kafka v roce 1919). V roce 1938 se zastupitelstvo usneslo, že provede regulaci místního potoka s náklady 281 000 Kč.

-

Obec v letech 1945 – 1989

 

Rok 1945

V době osvobození byla Tatenice obec převážně německá, k české národnosti se v období okupace přihlásilo pouze 13 občanů. Po příjezdu Rudé armády došlo k tragické události na č.p 17 kde němec Josef Richter vyvraždil celou svou rodinu a sebe zastřelil.

Brzy po vydání dekretů presidenta republiky E Beneše se počali do obce stěhovat první osídlenci. Byli většinou z blízkého okolí a původem malorolníci. V tomto roce nedošlo k odsunu Němců, tak bydleli s Čechy pod jednou střechou. Z Němců vojáků se nevrátil do obce žádný.
Dne 21.srpna 1945 obdržel řídící učitel Václav Fettr příkaz, by vykonal organizační práce k otevření české školy v Tatenici. Do české školy se přihlásilo 13 českých a 98 německých dětí. Dne 6.října bylo slaveno v obci první české posvícení.

 

Počátkem listopadu byli do Tatenice vysláni Volyňští Čechové (13), kteří bojovali proti Němcům a zde obdrželi z konfiskovaných majetků do výměry 30 ha.
Ještě v roce 1945 byla provedena konfiskace všech lesů o celkové výměře 231 ha.
Správcem katolického farního úřadu byl farář Josef Konečný s titulem arcibiskupského rady, který v zdejší obci vykonával povolání 50 let.

Pro poměrně malý stav českého obyvatelstva ještě nemohlo dojít k ustanovení místního národního výboru. Obecním tajemníkem byl Jaromír Šůla.

 

Rok 1946

Stále přijížděli uchazeči o příděl usedlosti nejvíce z okresů Nové Město na Moravě a Tišnov, ale též z bližších okolí.

17.května byli slavnostním způsobem předány dekrety o vlastnictvím rolnických usedlostí prvním uchazečům z Tatenice, Šumvaldu, Krasíkova a Lubníka.

18.října došlo k otevření Mateřské školy.

Ve školní budově byla otevřena Základní odborná škola rolnická s jednodenním vyučováním.
Při komunálních volbách nejvíce hlasů získali komunisté, předsedou MNV byl zvolen František Mík.

 

Rok 1947

 V rámci smlouvy ČSR a SSSR byl umožněn příjezd rodin Volyňských Čechů i dalších, kteří bydleli na území SSSR. Osídlování bylo téměř ukončeno, počet obyvatel se pohybovalo kolem 800.

 

Rok 1948

V Praze se vlády ujala komunistická strana, president republiky byl nucen přijmout demisi ministrů a během dějin se uchýlil novým směrem. Došlo k změnám i v naší obci. Byl zvolen akční výbor Národní fronty a také došlo k reorganizaci MNV, předsedou se stal Josef Dočekal. Aktivní KSČ, která měla v roce 1947 50 členů se tento rok rozrostla o 67 nových členů.

Rok 1949

Měšťanská škola v Krasíkově byla přemístěna do Tatenice. Tento rok byla v obci pro nedostatek žáků uzavřena Základní škola rolnická. Dále došlo k otevření prodejny textilu TEP.

1950 Reorganizace MNV, předsedou zvolen Rudolf Havlíček.
Od 1.ledna společná matrika obcí Krasíkov, Strážná a Tatenice, v naší obci ustanoven TJ Sokol.

1952 Vládou vyhlášené opatření: každá rodina vlastnící pozemek o výměře větší než 0,5 ha se stává samozásobitelskou. Všichni zemědělci neplnící dodávky neobdrželi potravinové lístky na cukr, mýdlo a šaty, v naší obci 268 rodin neplničů.

1953 Předsedou MNV zvolen Antonín Krátký,  zřízení STS (strojní traktorové stanice),  1.června měnová reforma – zrušen lístkový systém.  Střední a národní škola spojena v osmiletou střední školu.

1954 Volby do všech stupňů zastoupení správy, od 1.3. zřízena zubní ambulance

1956 Založení menšinového JZD, zřízena MŠ s celodenním provozem.

 

1957 Na č.p. 204 zprovozněn druhý hostinec.

 

1958 V rámci JZD zřízena kovárna

 

1959 Započata výstavba kravína

 

1960 Tatenice přesunuta z okresu Zábřeh na Moravě do okresu Ústí nad Orlicí.

 

1963 Započata výstavba přírodního koupaliště.

 

1966 Generální přestavba elektrické instalace a sítě (místo jednoho transformátoru dva).

 

1967 Požár kravína

 

1968 Obsazení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy, sovětští vojáci obsadili a střežili krasíkovský železniční tunel.

 

1970 Bezprašná silnice směrem do Kátru (les mezi Tatenicí a Herborticemi). Vydlážděná část koupaliště – v rekreačním areálu již postaveno 5 chat.

 

1971 Výstavba kabin na hřišti, volby do obecního zastupitelstva 100%-ní účast – 99,7% pro kandidáta KSČ.

1973 Rozhodnutí o generální opravě zámečku s nákladem 8 mil Kčs, zahájeny přípravné práce, opravena střecha kostela

 

1974 Sloučení rostlinné výroby obcí Tatenice, Krasíkov, Žichlínek a Lubník, utvořena  společná rostlinná výroba se sídlem v Žichlínku.

 

1975 Zahájeno vybudování televizního zesilovače nad zastávkou ČSD.

 

1981 Výstavba dalšího kravína. Do tatenického matričního obvodu přiřazena Strážná.

 

1982 Předseda MNV Stanislav Skula, u Skulů zřízena veřejná telefonní stanice.

 

1985 Slavnostní dokončení generální opravy zámku k výročí 40.ti let od konce 2. světové  války.

 

1986 Předseda MNV zvolen ing. Miroslav Stoupenec.

 

1988 Obec začíná vydávat Zpravodaj.

 

1989 Změna režimu, demolice Rychty, od 1. ledna připojení obce Krasíkov k Tatenici.

 

 

-

Památky

Zámekrenesanční zámeček Tatenice

Roku 1606 nechal Ladislav ze Žerotína přebudovat původní tvrz (nacházela se v místech dnešního východního křídla zámku, kde jsou zachovány rozsáhlé valeně klenuté sklepy) na jednopatrová zámek. Stavba byla provedena dle návrhu italského architekta G. Mottaly. Renesanční zámeček byl používán hlavně k loveckým účelům.

 

Po Ladislavově odchodu ze země se stal vlastnictvím rodu Lichtenštejnů, kteří ho prodali místnímu statkáři. V roce 1798 zámek vyhořel a po požáru bylo strženo jižní a západní křídlo i arkádové chodby zbývajících křídel. poté byly v místech zbouraných křídel postaveny nové hospodářské a obytné budovy. Část zámku také sloužila jako hostinec. Po odsunu Němců roku 1945 sloužil jako sklady. Zámek chátral, koncem 60. let rozhodnuto o jeho demolici. Vše se však v dobré obrátilo, prošel rekonstrukcí ukončenou roku 1985. Z bývalé nádhery zámku se do dnešního dne zachoval žerotínský portál s erbem Bohunky z Kunovic – manželky Ladislava ze Žerotína,, v 1. patře částečně obnovena arkáda a v interiéru cenná renesanční štuková výzdoba. Celý objekt je upraven renesanční psaníčkovou sgrafitovou technikou.

 

Dnes prostory zámku slouží Obecnímu úřadu (kanceláře, obřadní síň, knihovna), ke kulturním akcím je často využíván společenský sál, navštívit zde také můžete jeden z tatenických hostinců.

 

 

Vypracovala: Jitka Šumová

 

 

 

- Novinky stránek...

 

Požární řád obce

Požární řád obce......

Obecní zpravodaj - duben 2017

obecní zpravodaj č. 2/2017...

  více >>

 

 

BlueBoard.cz

 

 

Mapa stránek | Prohlášení o přístupnosti